Queer teorii se často vyčítá, že je velmi složitá na pochopení. Bohužel samotné pohlavní, sexuální a vztahové normy máme všxchnx zaryté až do našeho nevědomí, takže rozklíčovat původ patriarchálního útlaku není vůbec jednoduché. Zároveň nám ale objevy queer filozofstva mohou otevírat nové chápání sebe samých, našich vztahů i naší společnosti a nabídnout cesty, jak podvracet současné systémy útlaku. Proto mi přijde důležité teorii stále otvírat a bavit se o tom, jak se propisuje do našich životů.
Tuto instalaci jsem věnoval*a teorii performativity genderu od teoretičstva Judith Butler (they/them). Butler definuje gender následovně: ,,opakovaná stylizace těla, soubor opakovaných aktů ve vysoce rigidním regulačním rámci, který se časem zabetonuje vytváří zdání substance, přirozeného druhu bytí“. Snaží se říct, že gender není tolik tím, co jsme, ale tím, co děláme – chováním našeho těla, jazykem, oblékáním apod. Otvírá pohled na pohlaví jako konstrukt, který nevychází z biologie těla, ale spíše z toho, co jsme si začalx asociovat s jedním nebo jiným pohlavím a jak jsme to začalx reprodukovat svým chováním a našimi interakcemi s okolím. Nerozlišuje mezi pohlavím a genderem, protože oba tyto pojmy jsou jen sociální normou, na jejichž jednoznačných ukazatelích se ani nedokážeme shodnout.
